„Ten případ byl od začátku ložený, pane Nývlte.“ Procedil inspektor Horáček, rozvalil se na židli, připálil viržinko a ledabylým pohybem ruky pokynul vrchnímu, který okamžitě začal točit další dva půllitry. „Víte, on ten Prouza chodil k té vdově Krumphanzlové každý týden. Sem tam jí něco opravil, skočil pro mlíko a chleba nebo jí pomohl s prádlem. Ona ta baba Krumphanzlová zdědila balík peněz po svým manželovi, to se všude vědělo. Taky pak nikoho nepřekvapilo, že když jí tenkrát zamordovali, že jí z prádelníku zmizela krabička s pěti tisícema. To, že jí tam měla, to nám nahlásila sousedka. Tý ona se svěřovala. Ten Prouza byl trochu grázlík, to jo. Hrál karty…

Festivalová sezóna pomalu spěje ke svému konci. Ta letošní byla opravdu nabitá. Nemohu se s vámi nepodělit o několik (často draze vykoupených) zkušeností:– Plastové čtyř-pisoáry od TOI TOI jsou sice prima vynález, ale je nutné je umisťovat na rovný a pevný povrch.– Přesto, že povrch pod výše uvedenými pisoáry splňuje zmíněné požadavky, je nutné je obsazovat podle podobného schématu, jako když se utahují kola u auta (pro neznalé: vždy křížově proti sobě). V opačném případě se celá sestava pisoárů nakloní na obsazenou stranu, což sebou nese spoustu rizik…– Živý jukebox (4 muzikanti vtěsnaní do mini-karavanu hrající na přání po vhození mince a stisknutí tlačítka), je jediný jukebox, který mi při…

Babí léto začalo netradičně brzy. Světlem zalitá krajina plná barev, stromy v alejích se ohýbají pod tíhou sladkého ovoce a vzduch nasycený sluncem, které už ale nepálí, jen příjemně hřeje.Proč je to léto zrovna babí? Na americkém kontinentu podobným klimatickým jevům během přelomu léta a podzimu říkají léto indiánské. Snad pro ty barvy, které připomínají pestré odstíny na tvářích dávných obyvatel těchto krajin. U nás je léto babí. Je to snad pro to, že je v těchto dnech letní období, ta krásná žena plná síly a energie, už v trochu pokročilejším věku a ztrácí sílu? Je-li to tak, je to označení trochu nefér. Ta pomyslná žena v tomto období dozrává…

Jsou jisté věci, které mě dokáží znervóznět. Jako třeba když jedete v cizím výtahu a uprostřed jízdy se ozve divný praskot, nebo když musím na silnici předjíždět vůz řízený postavou v čepičce či klobouku (hlavně na Dušičky). Pak jsou ale situace, které by na první pohled žádné neblahé tušení vyvolávat neměly a přece se tak děje.Čtu si noviny a zdálky ke mě doléhá vřískot hrajících si dětí. Dokud je hluk takový, že lze obtížně vnímat čtený tisk, není se čeho obávat. Moje nervozita se dostaví ve chvíli, kdy vřeštění ustane a rozhostí se ticho. To totiž nikdy nevěstí nic dobrého. Nejhorší ale je, že to ticho si jeden uvědomí až…

Byl jsem tak blízko. Mohl jsem vyhrát příští soutěž nejlepšího snímku roku National Geographic (přinejmenším). Chybělo tak málo… Zrovna jsem běžel… stalo se to kdesi mezi sedmým a osmým kilometrem, tam, kde se cesta malebně kroutí a zároveň nepřátelsky zvedá, jako by se chtěla dotknout vrcholků stromů, které ji obklopují. Přes slané pramínky proudící z čela do mých očí jsem zahlédl neuvěřitelný výjev. Při kraji cesty byl slimák. Uznávám, samotný slimák při kraji cesty není nic výjimečného, jsou jich všude tuny. Ale tenhle slimák kouřil. Fakt… Z pusy mu trčel nedopalek a on ho labužnicky okusoval. Vypadal jako ostřílený kuřák. Ten výjev mám pořád před očima. Trvalo mi ještě několik…

Mladý sympatický muž v mé oblíbené vinotéce čepuje druhý litr ještě mladšího a ještě sympatičtějšího rulandského, přitom mi druhou rukou vrací drobné a navrch stačí vtipkovat.Nevím, kde se vzala ta strašná pověra, která tvrdí, že muži nedokáží vykonávat více činností naráz. Rád bych dnes tuto nepravdu vyvrátil. Začal jsem si za tím účelem sepisovat seznam situací, ve kterých jsem se přistihl při více činnostech naráz. V IT terminologii se tomu říká multitasking… jedu na motorce a zároveň sleduji ženu v sukni na chodníku při pravé krajnici ležím ve vaně a upíjím z půllitru polotmavou kvasnicovou třináctku griluji maso a úkoluji manželku, aby přinesla talíř, sůl, dolila hostům a otevřela mi…

Není to život, ale je skoro úplně jako on. Je to stejné, jako model Lamborghini, co se vejde na poličku. Má malé kličky u dveří, miniaturní stěrače, dokonce i zpětné zrcátko za předním sklem.Běh je plný krátkých krizí, náhlých euforií, drobných klopýtnutí i nepříjemných pádů. Někdo běží, aby se poměřil s druhým, jiný běží sám a nikoho nepotřebuje, další běží po boku druhého. Někdy člověk sotva popadá dech a druhdy má sil na rozdávání. Běh je jako život. Je lepší běžet pomalu, klopýtat a padat, než neběžet vůbec.

Když někdo na někoho hledí zmateně či překvapeně, bývá nezřídka počastován přirovnáním k myši, jež právě opustila svoji vyhřátou komůrku v útrobách země a to způsobem značně bizarním – vyoráním.Jelikož se orbě prakticky nevěnuji, mohu si průběh takového procesu pouze představovat. Myška právě ulehá do svého pelíšku v dírce uprostřed pole, když tu se najednou země zachvěje a na stropě se začnou objevovat malé pukliny. Než se vyděšená myška stačí rozkoukat, komůrka se s ní otočí a hlodavec se i s pelíškem válí uprostřed oraniště a hledí na vzdalující se pluh tažený hlučným traktorem. Práce mimických svalů u hlodavců dosud nebyla předmětem mého zkoumání. Přesto si dovolím tvrdit, že výraz…

„Musím ti něco říct,“ řekla a pomalu se k němu přiblížila.„Teď není vhodný okamžik. Každou chvíli tu mohou být!“ odvětil a něžným, ale přesto razantním pohybem odstrčil její tělo stranou, aby mohl vyjít ven.„Je to strašně důležité.“„Máš sbaleno?“„Poslouchej mě přeci!“„Není čas! Bože, tohle snad nemůže být pravda. Věděl jsem, že po nás jdou, ale kdo mohl vědět, že nás najdou? Zrovna tady!“ Snažil se potlačit třes jeho hlasu. Marně.„Musíš to vědět. Musím ti to říct dřív…“ zatajila dech, přivřela oči a nasucho polkla. „…dřív než se rozdělíme.“„Všechno dobře dopadne! Věř mi. Mám to promyšlené. Proběhneš zadem a ukryješ se ve východním křídle. Já poběžím na západ. Budeme tak mít mnohem…