Není to život, ale je skoro úplně jako on. Je to stejné, jako model Lamborghini, co se vejde na poličku. Má malé kličky u dveří, miniaturní stěrače, dokonce i zpětné zrcátko za předním sklem.Běh je plný krátkých krizí, náhlých euforií, drobných klopýtnutí i nepříjemných pádů. Někdo běží, aby se poměřil s druhým, jiný běží sám a nikoho nepotřebuje, další běží po boku druhého. Někdy člověk sotva popadá dech a druhdy má sil na rozdávání. Běh je jako život. Je lepší běžet pomalu, klopýtat a padat, než neběžet vůbec.

Když někdo na někoho hledí zmateně či překvapeně, bývá nezřídka počastován přirovnáním k myši, jež právě opustila svoji vyhřátou komůrku v útrobách země a to způsobem značně bizarním – vyoráním.Jelikož se orbě prakticky nevěnuji, mohu si průběh takového procesu pouze představovat. Myška právě ulehá do svého pelíšku v dírce uprostřed pole, když tu se najednou země zachvěje a na stropě se začnou objevovat malé pukliny. Než se vyděšená myška stačí rozkoukat, komůrka se s ní otočí a hlodavec se i s pelíškem válí uprostřed oraniště a hledí na vzdalující se pluh tažený hlučným traktorem. Práce mimických svalů u hlodavců dosud nebyla předmětem mého zkoumání. Přesto si dovolím tvrdit, že výraz…

„Musím ti něco říct,“ řekla a pomalu se k němu přiblížila.„Teď není vhodný okamžik. Každou chvíli tu mohou být!“ odvětil a něžným, ale přesto razantním pohybem odstrčil její tělo stranou, aby mohl vyjít ven.„Je to strašně důležité.“„Máš sbaleno?“„Poslouchej mě přeci!“„Není čas! Bože, tohle snad nemůže být pravda. Věděl jsem, že po nás jdou, ale kdo mohl vědět, že nás najdou? Zrovna tady!“ Snažil se potlačit třes jeho hlasu. Marně.„Musíš to vědět. Musím ti to říct dřív…“ zatajila dech, přivřela oči a nasucho polkla. „…dřív než se rozdělíme.“„Všechno dobře dopadne! Věř mi. Mám to promyšlené. Proběhneš zadem a ukryješ se ve východním křídle. Já poběžím na západ. Budeme tak mít mnohem…